>> Dej mi prosím hlas v SONV <<

On a já (shonen-ai)

25. června 2010 v 19:27 | Míša |  Jednorázovky
On a já
"Co se ti vybaví, když řeknu zima?" zeptá se mě.
Před týdnem
"Máš zaracha Riku!" řve na mně matka. Žiju s ní sám, protože otec zdrhnul. Upřímně, ani se nedivím. Matka je strašná fůrie. Rukou si protřu své dlouhé, černé vlasy a protřu si své tmavě fialové oči. Vydám se po schodech nahoru., do svého pokoje. Plácnu sebou do postele a zadívám se na strop. Dost od své matky dostávám zaracha za špatné známky, chování a neb,o když má špatnou náladu. Je tak troch blázen. Jednou když byla pořádně naštvaná, tak po mně hodila skleničku a ta se rozbila. Od té doby mam přes pravé oko jizvu. Už mně nebaví ležet na posteli, tak vstanu a sednu si na okno. Jen tak bloudím svýma očima po okolí a pohled se mi zastaví na špinavoblonďatém, modrookém asi tak 20-ti letém klukovi. Podívá se na mně a já mám pocit, že se rozlétnu na miliony kousků. Díval se na mě zhruba tak 5 sekund, ale já měl pocit, že to bylo tak 5 let. Odešel. Zůstal jsem osamocen. Vstal jsem a odešel do koupelny. Po osprchování jsem šel spát. Ráno jsem se probudil a vydal se do školy. Zasednul jsem do lavice a upřel svůj pohled ven na ulici. Nevšimnul jsem si, že zvonilo, nevšimnul jsem si, že přišel učitel a ani že nestál sám. "Jmenuji se Ryuu" až tahle věta mě probudila. Otočil jsem se a spatřil HO.
Modré oči, špinavě blond vlasy. Byl to on. Ten, kterého jsem včera spatřil. "Sedni si, kam chceš" pokyne mu učitel a on se vydá mým směrem. Sedne si ke mně a promluví "jsem Ryuu" "já jsem Riku" a zadívá se na mně těma jeho modrýma očima a usmál se. Pocítil jsem "motýly v břiše". Měl jsem pocit, že se roztaju. "Půjčil bys mi prosím tužku?" zeptá se mě. Já jen kývnu a podám mu ji. Podal jsem mu ji nějak nešikovně, protože jsme se dotkly. Měl studenou, ale i hebkou a sametově jemnou ruku. Po zbytek hodiny se nic nestalo. O přestávce se ke mně Ryuu naklonil a pošeptal mi do ucha. "Je mi jasný že cítíš to samé co já, tak se sejdeme po škole nahoře na střeše" a svůdně na mě mrknul. Neodolal jsem a po škole šel na střechu. Stál tam, opíral se o zábradlí a vypadal, že spí. Přišel jsem k němu a zadíval se na jeho andělskou tvář. Neodolal jsem a políbil ho. Ucítil jsem, jak mě chytnul okolo pasu a přitáhnu k sobě, co jen to šlo. Automaticky jsem mu dal ruce okolo krku. Líbali jsme se dlouho. Odtáhnul se ode mě, aby se nadechnul. "Takové příjemné probuzení jsem od tebe nečekal" "promiň, neodolal jsem" on se jen usmál a znovu mě políbil. Byl jsem jako v nebi. Nechtěl jsem, aby tahle chvíle přestala, ale na konec se opět musel odtáhnout pro vzduch. Když jsme se na sebe dívaly, tak mu začal vybrovat telefon v kapse. Pustil mě a mě byla najednou zima. "Promiň, ale už budu muset jít" a smutně se na mě usmál. Ještě přede dveřmi se na mě otočil a řekl "mám tě rád, až moc rád, víc než…no to je jedno". Odešel a já jsem osamotněl. Chvíli jsem tam stál a přemýšlel, jestli je to správné. Stál jsem tam asi hodinu a snažil se překecat, že na tom není nic špatného. Když jsem se konečně překecal, tak jsem se vydal zpátky domů. Procházel jsem školou a v učebně chemie se svítili. Přišel jsem blíž a uviděl HO. Byl to Ryuu a nějaký jiný kluk. Poznal jsem ho. Byl to Tatsuya z vyššího ročníku. Byly u sebe blízko, bylo poznat, že se líbají. Na tváři se mi objevila slza. "Ten parchant říkal, že mě má rád". Přestali a Ryuu se podíval mým směrem. Viděl mě a v jeho očí se objevilo překvapení, které ihned vystřídalo zděšení a na konec smutek. Vyběhl jsem ze třídy a vydal se na mé oblíbené místo. Byl to útes, na kterém byla jedna jediná sakura. Sedl jsem si k ní a začal brečet. "Měl jsem tě rád, sice jsem tě dneska viděl poprvé, ale zamiloval jsem se do tebe a ty mi tohle uděláš!" "e mi to strašně líto, ale když jsem tě viděl nedokázal jsem potlačit touhu se tě zmocnit. Když jsme se na té střeše líbali, tak jsem na tebe dostal takovou chuť, že jsem se bál, že bych ti mohl, ublížil a ty bys mi už nikdy nevěřil, a proto jsem potřeboval nějaké uspokojení. Je mi to strašně líto" promluvil na mě Ryuu. Já jsem se otočil a spatřil jeho uplakané oči. On zas spatřil moje uplakané oči. "Byl bych raději, kdybys mi ublížil místo, abych tě viděl s Tatsuyou" a zase jsem se rozbrečel. Cítil jsem, jak mě konejšivě objal okolo ramen a já se k němu přivinul. Na zbytek z noci asi nikdy nezapomenu. Byly to ty nejkrásnější pocity, které jsem cítil. Později jsem společně, v objetí, usnuly a nechaly se provázet klidnou nocí. Ráno jsme se společně vydaly k Ryuuovi domů. Cestou se mě zeptal "co se ti vybaví, když řeknu zima?" já zastavím a podívám se na něj. "Ty" a usměji se. On se usměje taky a rukou v ruce kráčíme k němu.
 


Komentáře

1 Yuuki Yuuki | Web | 26. června 2010 v 14:34 | Reagovat

jůůůůůůůůůůůů KAWAII, ja rikala ze na to mas talent (mozna nerikala ale vedela sem to) jen tak dal ;-)

2 Ayano Ayano | 26. června 2010 v 14:35 | Reagovat

diky...ale talent na to nemám...mozna ze este neco napisu

3 Yuuki Yuuki | Web | 26. června 2010 v 14:37 | Reagovat

no talent mas, a urcite neco dalsiho napises nejak te k tomu dokopu

4 Ayano Ayano | 26. června 2010 v 14:45 | Reagovat

chci te videt

5 Yamashita Yamashita | 28. června 2010 v 14:36 | Reagovat

Tak to chci taky vidět. Je to kawainéééé. Fákt povedený. Štveš mě, víš o tom? Já chci taky umět takhle psát...

6 Ayano Ayano | 28. června 2010 v 15:19 | Reagovat

ale já to neumim...i bratr to říkal...už se nemůžu dočkat....a ty Yami umíš psát mnohem líp

7 Tomoko Ishihara Tomoko Ishihara | Web | 27. listopadu 2010 v 11:10 | Reagovat

Jé, to je dokonalé :) Jinak děkuji za pochvalu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.::.J-Rock ForEver.::.